Veronika & Bienále současného umění

Zdravím čtenáře BoBo Vibe!

Toto je můj první příspěvek a jsem ráda, že můžu psát o umění a dalších přidružených oblastech. Ale pro všechny z vás, kteří nemají moc zkušeností s námi umělci.. Jsme taková pocitově vizuální parta a podle toho bude asi vypadat i můj sloupek, směs oraganicky se chovajících informací. Nedávno jsem se vrátila z Itálie a mimo jiné jsem navštívila i 56. ročník Bienále současného uměni v Benátkach. Tomu bude patřit můj úvodní text.

Od první mezinárodní výstavy v Benátkach uplynulo přes 100 let, od roku 1930 až do současnosti se představuje v podobě festivalu současného umění. Jedná se o přehlídku monumentální, takřka velkolepou, kde není šetřeno prostorem a oproti naší lokalní scéně ani rozpočtem. Bienále začína v květnu a končí v listopadu, takže máte i vy ještě dost času na jeho návštěvu..

Expozice, Norsko

Jeden den je určite málo, ve dvou to možná zvládnete, ale pokud si to chcete opravdu vychutnat a nepřijít o nic, tak je idealní vyčlenit si tři dny. Expozice celého Bienále je vlastně topograficky rozdělena na 3 části: Giardinni, kde jsou pavilóny jednotlivych zemí, prostory bývalých loděnic a zbrojnic Arsenalle, ty hostí kurátorské projekty a pár zemí, co nemají svůj vlastní pavilon a nakonec jsou tu jedinečné paláce. Expozice umístěné v palácích jsou propojením hned několika požitků: současné umění z celého světa, úžasné prostory, kam by se člověk normálně těžko dostal a vstup zdarma.

Volume I/Giardini pavilóny

Část Benátek historicky vymezená pro zahrady, kde od první poloviny 20. století vyrůstají pavilony jednotlivých zemí. Náš Československý v roce 1926. Expozice vesměs pracují s tématy jako je národní identita, politická situace, ironie, sebeironie, osobní či historická odpovědnost/frustrace, občas ale i s jemnými koncepty jako je dětsví, sny a naděje. Nebudu didakticky vypisovat všechny, zmíním jen ty, co nějak rezonovaly v rámci mého vnímání.
Canada a jejich Canadisimo, neskutečně vtipný kiosek, sklad, haraburďárna a prostor v rekonstrukci od tria BGL z kanadského Quebecu. Vstoupíte do typické vesnické prodejny se vším možným, prolezete přes barvy, laky a hrnčířskou dílnu, pak po lešení nahoru, vhodíte si minci někam do změti hliníku a ta se prokutálí celým prostorem a zařadí do výplně oken, kde vytvoří další komponent rafinované mozaiky.

Expozice, Kanada

Krasný pavilion severských zemí, kterým prorůstají stromy, patří tento rok výhradně Norsku. To do něj umístilo prostorově akustickou instalaci „Rapture“ (Vytržení) umělkyně Camille Norment, která složila skladbu na vzácný hudební nástroj z 18. století skleněná harmonika. Ten byl zprvu oslavován pro svůj strhující zvuk, který „dokáže uzdravovat“, později zakázán pro přílišné probouzení tělesnosti. Hrál na něj jak Mozart, tak Marie Antoinetta. V prostoru pavilonu je zvuk doplněn o velké plochy rozbitého skla.

Čechy zastupuje na Bienále můj profesor, u kterého jsem diplomovala, Jiří David. Instalace Apothesis (Zbožštění) je propracovaná a dokonale domyšlená, deník The Guardian ji zařadil mezi 15 nejlepších děl na Bienále. Divák vstupuje do na první pohled prázdného prostoru, na jehož konci vidí rozměrný bílý panel. Na něm je pouze formou odlesků čitelný citát Karla Marxe: „Problém není osvobodit se od našich iluzí. Problém je osvobodit se od situací, které iluze vyžadují.“ Poté, co návštěvník vstoupí za panel, se ocitne  v úzkém koridoru, jehož jednu stěnu tvoří černobílá malba a druhou zrcadlová plocha, stává se sám součástí instalace. Malba vychází z Muchova obrazu Slovanské epopeje a má i identické rozměry.

Expozice, Korea

Uruguay ve svém pavilonu představila vypiplanou minimalistickou instalaci, která je vidět až po bližším prozkoumání stěn. Na druhé straně Korea nabízí trochu předvídatelnou a filmově krásnou vizi budoucnosti. Z polského pavilonu zaznívá opera Halka, kterou polští umělci zahráli v Le Poloné na Haiti, celá akce je zprosředkována videopásmem tahnoucím se celou budovou.

Expozice, Španelsko

Příští příspěvek bude věnován části Bienále umístěné v prostorách benátských paláců.

Může se vám také líbit:

• 

  TOP mikiny, které už nikdy nechci sundat

  Dřív jsem je prakticky nenosila. Vlastně tak maximálně na chatě. A dneska bych v nich nejraději chodila od pondělí do pátku a kdyby mi to nepřišlo “příliš ležérní”, nosila bych je všude od denních porad až po večerní party. A[číst více]

  ---

• 

  Jak se z ryby pána stala paní.. aneb i deodorant, který užíváte, se počítá

  A tak se ukázalo, že v některých inuitských vesnicích se rodí dvakrát více dívek než chlapců. Jak je to možné? „Věděli jsme, že chemikálie vytvořené člověkem se hromadí v potravním řetězci a že tuleni, velryby a zejména lední medvědi tak dostávají milionkrát[číst více]

  ---

• 

  Louis Vuitton fandil fotbalu

  Natalia Vodianova a Philipp Lahm doprovodili cestovní pouzdro s oficiální trofejí pro vítěze FIFA World CupTM od Louis Vuitton v den finále mistrovství světa FIFA ve fotbale.  U příležitosti MS ve fotbale 2018 FIFA World CupTM, které se konalo v Rusku, Louis Vuitton vyrobil[číst více]

  ---