By Lucie Janotova & Eva Jasanovska

Bobomama: Lenka Wernerová alias Zezivotazeny.cz

Další inspirativní maminka, která nás baví.

Snímek obrazovky 2018-05-14 v 19.48.34

 

Jak si vybíráme maminky do #bobomama? Nejsou to celebrity, i když se mezi nimi celebrity najdou. Jsou to jednoduše osobnosti. Inspirativní maminky. Vždy nás někdo osloví … ať už soukromě nebo pracovně, z obou variant můžeme v podstatě těžit do nekonečna. Tohle je první maminka, kterou neznám. Vlastně vůbec. Reagovala nám na nějaký příspěvek. Chytře, vtipně. A já si řekla, jasně, to je jedna z nás… a po mé reakci na komentář následovalo – Lenko, pojďte nám udělat také anketu bobomama.

Poprvé jsem zatoužila po dítěti:

Po dítěti jsem toužila vždy. Chtěla jsem mu ale nejdřív vytvořit zázemí. Něco našetřit, vybudovat si slušnou pracovní pozici a samozřejmě potkat toho správného muže. A to chvíli trvalo. Ale vyplatilo se.

Být mámou pro mě znamená:

Bezpodmínečná láska na celý život, větší radost ze života a také uvědomění si ceny zdraví.

Moje první reakce na pozitivní těhotenský test:

Wau. Dcera byla plánovaná a moc chtěná, ale zrovna jsem podepsala pracovní smlouvu v novém zaměstnání na manažerskou pozici se zodpovědností za výběr sportovních kolekcí v regionu, kde jsem odpovědná za sedm (dnes již osm) států a s tím spojené cestování. Bylo to hodně nových věcí najednou. Bála jsem se, jestli to vůbec ustojím, ale vše jsem zvládla 😊

V těhotenství jsem si „ujížděla“ na:

Párkách v rohlíku. Kupodivu je má teď moc ráda i moje dcera. Má vlastně chutě identické s tím, co jsem jedla v těhotenství. Naštěstí jsem se nevyhýbala ani zelenině 😊

Na porodu mě překvapilo:

Že to bolí, jsem věděla. Ale že to bolí až tak moc, jsem si představit neuměla. Jako vážně. Čekala jsem bolest, ale takovou ne. A pak mě také překvapilo, že jsem musela sejít sama v kontrakcích z několikátého patra v porodnici, kde jsem již ležela, do přízemí. To bylo hodně nepříjemné. A korunu tomu všemu po sedmi hodinách nasadil lékař/porodník, když mi řekl “tak jdeme rodit”. Myslím, že jsem mu odpověděla: “A co myslíte, že tu celou dobu dělám?” 😊 Nebo jsem mu to aspoň říct chtěla. Ale byl skvělý, přesně takový, jaký má doktor v mých očích být. Byl pohotový, odpovídal na mé otázky, striktní, ale citlivý. Velký profesionál. Nebýt jeho, tak asi neporodím 😊

Z porodu si pamatuji:

Úplně všechno. A nic bych nevymazala.

Z porodu bych raději zapomněla:

Z porodu snad nic. Ale chování některých sester po porodu bylo dost nevhodné. Chápu, že je to pro ně rutina. Ale ženy po porodu jsou bolavé, nejsme žádný excel a máme duši – plus prožíváme šestinedělí. To je dost na to, aby se k vám personál choval hezky. Bohužel to tak spíš nebylo. Pamatuju si, jak strašně mi bylo, když mi nešlo kojení. Dcera plakala z hladu, ale nikdo mi nebyl schopný poradit a neměl na mě čas. Byla jsem z toho totálně rozladěná. Kojit jsem chtěla. Ze splínu mě vytáhla až moje maminka, která mi na návštěvě v porodnici řekla: „A dost. Jestli je ti takhle, to se na to raději vyprdni. Ty jsi taky nebyla kojená a podívej, jsi zdravá jak řepa. Péťu (moje sestra) jsem kojila a od tří měsíců byla nemocná.“ A tak jsem se na to skutečně vykašlala. A bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala. Najednou jsem byla v klidu, dcera také. Byla najezené, spokojené miminko, a to jí zůstalo dodnes. Jsou jí tři roky a je zdravá a šťastná. Vlastně za celou tu dobu, co je na světě, měla jednu týdenní laryngitidu. A to byla od roku v jesličkách, teď chodí do školky. Kromě toho, že jsem byla naprosto v pohodě, jsem si mohla kdykoliv na delší dobu odskočit, jít si zaběhat, odreagovat se. Vlastně pět měsíců po porodu jsem si uběhla půlmaraton. To byl fakt neskutečný pocit.

Partner u porodu – ano, či ne:

Ano a díky bohu za to!

Vidět dceru poprvé bylo…:

Neskutečně krásné a emotivní. Měla jsem najednou tolik síly, ačkoliv fyzicky jsem byla na nule.

Když jsme si dceru přivezli domů, nejvíc mě překvapilo…:

Že nevím, co mám dělat. Zmateně jsem probíhala po bytě a nevěděla jsem co teď. Dcera samozřejmě v klidu spala 🙂 Ale stejně mě překvapily dárky od muže, které na nás s dcerou čekaly doma v její postýlce. Já dostala náramek T od Tiffany a dcera medvěda, který je stále její nejoblíbenější hračkou a nikam bez něho nejde 🙂

Jméno naší dcery jsme vybírali…:

Chtěli jsme starozákonní, neb právě tam sahají přece naše kořeny. Také jsme chtěli mezinárodní. Navíc všechny Ester, které znám, jsou silné ženy. Tuto „vlastnost“ přeji i mé dceři.

Kdybych měla dát jen jednu jedinou radu ohledně šestinedělí, pak by to bylo:

Nelekejte se různých nálad a výkyvů. Klidně si poplačte a svěřte se kámošce/partnerovi, kteří vás neodsoudí, ale podpoří. (Odsuzovačky a ty, co vám říkají, že něco děláte špatně – rovnou ze svých životů vypusťte. Ušetříte spoustu energie vysvětlováním a (sebe)obhajováním). Hormony pracují na obrátky, je to/jste normální, nebojte! A nenechte si radit od ostatních. Každé dítě je jiné, stejně jako jsou jiné jejich maminky. Co zabíralo na dítě vaší kamarádky, nemusí zabrat na vaše.

Jaký je rozdíl mezi Lenkou, co neměla děti a Lenkou, co je má: 

Lenka před dítětem chodila spát po půlnoci, měla šíleně moc známých a občas nevěděla, co chce a byla nezorganizovaná. Lenka s dítětem chodí spát v deset, má pár skutečných přátel, kterým věří a přesně ví, co chce. Organizace je najednou mou silnou stránkou, a pomáhá mi v tom sharovaný google kalendář s mým mužem 😊

Jaká jsem máma:

Máma kamarádka, ale s hranicemi. Máme s Ester krásný vztah založený na důvěře, nakolik to vyzní divně, když jsou jí teprve tři roky. Nikdy jsem jí nelhala. Když jdu ven s kamarádkou, řeknu, že jdu ven s kamarádkou. Když jedu na víkendový wellness odpočinout si nebo na pár dnů pryč na služební cestu, řeknu jí to také popravdě. Chci, aby věděla, že je úplně normální, když si jde maminka odpočinout nebo jede pracovat. Na druhou stranu máme řád. Jíme a chodíme spát ve stejnou dobu, má svůj pokojík, kde od malička spinká sama, nedíváme se celý den do Ipadu, čteme z knihy před spaním. Myslím, že tak ví, co jí čeká a není z ničeho překvapená, a tudíž se tolik nevzteká.

Na mateřství mě překvapilo:

Strach. Snažím se si to nepřipouštět, ale to víte, že se bojím, až vyroste a bude chodit na diskotéky a (stejně jako já zamlada) se nebude bát dělat blbosti. Už chápu moji maminku, že nemohla usnout, když jsem chodila po diskotékách, spala u kamarádek nebo přišla o dvě hodiny později.

Jakou nejlepší radu o výchově dětí jsem dostala:

Nekoukej, jak to dělají ostatní. Koukej se na sebe. Dělej to, jak nejlíp umíš, ne jak to umí nejlépe Hanka odvedle.

V čem je moje dcera po mě:

Tvrdohlavost. Bohužel.

V čem je moje dcera po partnerovi: 

Je to chytrolínka. Všechno ví, všechno zná 😊

Nejlepší tip na hledání chůvy je…:

Chůvu jsme neměli. Ačkoliv od dceřiných 10ti měsíců pracuji na plný úvazek, vystačíme si s mužem sami. Občas se smějeme, že to vypadá spíš na střídavou péči, ale tak nám to zatím vyhovuje a vše funguje. Dcerka však nastoupila do soukromých jesliček po jejím prvním roce. Měli jsme opravdu štěstí na jesličky, a hlavně tedy na tety, které ji vedly. Když jsem dceru po práci vyzvedávala, musela jsem počkat, než si tam dohraje. A každé ráno se tam zase moc těšila.

Velké díky patří také mojí mamince a tatínkovi, kteří sice nebydlí v Praze, ale Esterku si berou jednou měsíčně na víkend a my s manželem máme čas pro sebe. Manželovi rodiče jsou z Brna, takže tam jezdíme všichni spolu, ale i tam hlídá babička. My s mužem si uděláme buď program v Brně spolu nebo každý sám. Brněnské kavárny já ráda, takže se zabavím 😊

Nejoblíbenější místo, kam zajít s dítětem na oběd:

Pizzerie Ambiente u Palladia je skvělá. Poprvé jsme tam s dcerou byli v jejích dvou měsících, kdy jsem slavila 31. narozeniny. Mám ale štěstí, dcera je kavárenský povaleč po mně a kavárny ji baví. Na druhou stranu, všude ji neberu. Jsou místa, kam děti prostě nepatří a já to respektuju. Vždycky si představím, že by si vedle nás v nějaké kavárně sedla maminka, která si zrovna od dětí přišla odpočinout. To by nebylo fér. Kromě Ambiente mám ráda Mistral, Pizzerie Coloseum s dětským koutkem, Miminoo v létě (má krásnou zahradu) nebo Bistro Café Záhorský.

Oblíbená dětská hračka:

Jednoznačně medvěd od tatínka. Myslím, že s ní půjde i na maturitu 😊

Oblíbená dětská kosmetika:

Klasická modrá Indulona a barevná sůl do koupele od přírodní značky Kneipp, která Esterku moc baví, protože vodu ve vaně zabarví.

Oblíbená dětská dekorace:

Teď jsme přivrtali nástěnku na magnetky, kam vystavujeme obrázky ze školky. Jinak každou dekoraci mi Esterka trošku předělá, takže náš byt občas vypadá spíš jako muzeum současného umění 😊

Mateřství a kariéra:

To je u mě obrovské téma. Práce je pro mě důležitá. Jsem taková 70 % Miranda ze Sexu ve městě. Do práce jsem se vracela po roce na mateřské (dceři bylo 10 měsíců) a doma mě vystřídal manžel, které byl/je báječný. Vztah s Ester je pro něho moc důležitý stejně jako to, abych byla šťastná já. Zvládl to zcela přirozeně, jako já. Nikdy jsem neměla pocit, že neví, co má dělat. Nikdy si ani nevolal pro radu. Na mateřské jsem si navíc založila blog zezivotazeny.cz, kterým chci inspirovat ostatní ženy v tom, aby myslely a staraly se také o sebe, i když mají rodinu.

A dcera naopak vidí, že maminka chodí do práce, má svoje peníze, neříká si o ně tatínkovi, koupí si, co se jí líbí a dělá, co ji baví. Myslím, že je to fajn start do života. Přála bych si, aby v životě nejdřív jednala sama za sebe. Byla sebevědomá a nezávislá. Našla si muže, se kterým bude z lásky, a ne kvůli tomu, že ji s rodinou uživí. Ale bude to její život. Já ji můžu ukázat směr, ale jednotlivé kroky už bude muset dělat sama za sebe. Já ji budu milovat vždy, ať už si vybere jakoukoliv životní cestu, za kterou bude nést odpovědnost pak už sama.

Můj způsob, jak si dobít baterky:

Moje sobotní volná dopoledne. Trávím je sama se sebou nebo s kámoškou. Jdu do města na kávu, vezmu si knihu, koupím časopis. Dám si Prosecco, podívám se po obchodech. Píšu články na blog. A občas si to protáhnu do odpoledne:-). Také se odreaguji jógou a běháním – oba sporty dělám jednou týdně. Během pracovního týdne chodím večer na jógu a o víkendu, když dcera spí po obědě, si jdu zaběhat. A někdy vyrazíme s moji nejlepší kamarádkou a sestrou zároveň na víkend mimo město, jen my dvě.

Další dítě – ano, či ne:

Ano. Chtěli bychom kluka. Aby to mělo doma rovnováhu 😊. Tak uvidíme, co to bude a kdy.

 

Snímek obrazovky 2018-05-14 v 19.53.40

 

EVA
JASANOVSKÁ

zakladatelka Bobovibe
Zdroje: archiv, instagram

Vydáno: 7.6.2018 | Všechny články autora



Může se vám také líbit:


 



Wishlist