By Lucie Janotova & Eva Jasanovska

Bobo Mama: Jana Štumpová Konicarová

I matka tří dětí může založit fungující značku...

jana_konicarova

 

Maminka 3 synů Jana je jedna z inspirativních žen, která i přes rodičovskou vytíženost založila svůj byznys. A krásný… První krůček byl osobní dárek kamarádce a jógové guru, které věnovala na míru namíchaný aromasprej na podložku. Kamarádka byla nadšená, a vnukla jí tak myšlenku. Vznikla jógová značka Kantu. Vyrábí spreje na podložku, do vzduchu, masážní gely a chystá nové produkty nejen pro jogíny. Věří, že krása šlechtí ducha. Miluje cestování a sbírá inspirace z jiných kultur, o svých produktech říká, že jsou “s českým srdcem a duší toho nejlepšího, co svět nabízí.“

 

Poprvé jsem zatoužila po dítěti:

Přesný moment si nevybavuji. Ale žila jsem celý život v tom, že děti určitě chci mít. Zároveň jsem byla ovlivněná radou mé maminky, která nám vždy kladla na srdce “Hlavně si nepodtrhni mládí”. Možná i proto jsem se vdávala později a užívala si svobody, cestování i naplňující práce.

 

Být mámou pro mě znamená: 

Nejhlubší smysl mé existence. Mám sice velkou potřebu zanechat po sobě i jinou stopu, ale když si řadím své životní priority, tak mně vždy vyjde, že tahle životní role je zdaleka nejdůležitější a kdybych zpackala cokoliv jiného, tak už teď můj život má smysl, protože jsou na světě mé 3 děti.

 

Moje první reakce na pozitivní těhotenský test:

Směs nadšení a trochu strach ze ztráty svobody:-)

 

V těhotenství jsem si „ujížděla“ na:

Neměla jsem něco specifického, na čem bych si ujížděla. Spíš jsem poznala, že jsem těhotná podle toho, že mně na pár měsíců přestalo chutnat kafe, které jinak miluji.

 

Na porodu mě překvapilo:

Uvědomila jsem si, že porod je proces přírody, u kterého je nutno najít pokoru a zapomenout na své plány. Můj první porod trval 3 dny a skončil akutním císařským řezem a do naplánovaného CAPu (Centrum alternativního porodu) jsem se nedostala. U druhého dítěte už ano a údajně šlo o prvenství, kdy jsem po císaři porodila do vody, třetí dítě se nám už narodilo doma. Až pak jsem si uvědomila, jak moc na mne působí v takové situaci prostředí. Mám pocit, že kdybych mohla strávit první porod jinde než na průchozí “hekárně”, kde jsem poslouchala jeden porod za druhým z porodního sálu a často neskutečně hrubé a necitelné komentáře personálu, tak by možná vše probíhalo jinak…

 

Z porodu si pamatuji:

Každou chvíli, každý jiný a pokaždé velká vděčnost na konci, že to dobře dopadlo a euforii. Překvapení, jak dokonalé a připravené jsou děti, už když jsou u nás v břiše.

 

Z porodu bych raději zapomněla:

Některé komentáře personálu porodnice, moment, kdy po vyvolávání kontrakcí se mi promítnul celý můj život před očima a museli mě křísit kyslíkem…

 

Partner u porodu – ano, či ne:

Za mě rozhodně ano. Oba jsme dítě zplodili a proč nechat jen na matce příchod dítěte na svět. Je to tak nádherný zážitek, který se ale nedá povykládat a tak pár, který ho neprožije spolu, podle mě přichází o moc.

 

Vidět syna poprvé bylo…:

Zázrak. Nádhera, doteď si pamatuji jejich vůni po vanilce a první pohled si navzájem do očí.

 

Když jsme si syny přivezli domů, nejvíc mě překvapilo…:

Moje bezradnost jim pomoct, když plakali. A také to, že mně vlastně nikdo neřekl, že porodem vše teprve začíná. Všichni vás připravují na porod, nikdo na šestinedělí, kojení a péči. To vnímám jako velkou chybu a myslím, že tradičnější společnosti mají toto období ženy mnohem lépe zvládnuté. U nás v “civilizovaném” západním světě je vše necháno na ženu samotnou a často to ženy neunesou.

 

Jméno našich dětí jsme vybírali…:

Kromě toho, aby se nám oběma líbilo, jsme měli 2 kritéria – aby se nemuselo překládat do cizích jazyků a bylo univerzálně použitelné všude na světě a aby se z nich nedaly dělat zdrobněliny.

 

Kdybych měla dát jen jednu jedinou radu ohledně šestinedělí, pak by to bylo:

Nechte si pomoci od rodiny, neberte si rady všech osobně a řiďte se svou intuicí. A přečtěte si nádhernou knihu od Laury Gutman – Maternity, coming face to face with your shadow, kde právě popisuje, jak náročné šestinedělí pro ženu je a jak důležité je, aby jej prošla v co nejlepší pohodě.

 

Jaký je rozdíl mezi Janou, co neměla děti a Janou, co je má:

Přeskládaly se mi životní priority, to, co jsem dříve považovala za extrémně důležité nebo se tím trápila, vidím v jiném světle. Cítím větší zodpovědnost za to, aby bylo o mé děti postaráno a to mě drží při zemi, když mám nějaké bláznivé nápady a dříve bych se vrhala bez problémů i do riskantní situace, s dětma mám pocit, že už to není jen na mně, protože to není jen o mně. Na druhou stranu mně to dává velkou sílu nevzdávat se a “keep going”.

 

Jaká jsem máma:

To se asi musíte zeptat mých synů. Za sebe vím, že milující.

 

Na mateřství mě překvapilo:

Uvědomila jsem si víc své kořeny, z čeho pocházím, jak rozdílné přístupy můžou být u výchovy a hodně záleží na tom, co známe z dětství my. Vidím to jako pendulum, které se přehupuje z generaci na generaci a máme tendenci si kompenzovat to, kde se nám nedostávalo a další generace zase bude kompenzovat něco jiného.

 

Jakou nejlepší radu o výchově dětí jsem dostala:

Zapomeň na poučky a řiď se svým srdcem.

 

V čem jsou moje děti po mně:

Nedá se generalizovat, každý syn je jiný a v každém vidím kousek sebe a kousek manžela a taky velkou dávku jejich vlastní osobnosti. Nejmladší syn je mně fyzicky podobný natolik, že někdy se sama zarazím, že na mě z fotky kouká malá Jana.

 

V čem jsou moje děti po partnerovi:

Zdědili lásku ke sportu.

 

Nejlepší tip na hledání chůvy je…:

Na tohle téma bych se mohla dlouze rozepsat, protože po revoluci jsem odjela do Kanady právě jako chůva, zcela nezkušená, s dobrým záměrem…. Ale moje zkušenost mně vedla k tomu, že jsem chtěla k dětem někoho, kdo sám už děti má a kdo je schopen je milovat. Měla jsem obrovské štěstí a přesně takovou paní jsem našla, chvílema jsem měla pocit, že je to můj “anděl strážný” seslaný k nám shůry. Je prakticky členem naší rodiny dodnes.

 

Oblíbená dětská hračka:

Playmobil a Lego – všichni kluci je milovali a každý si v nich našel to své, mně se zase líbí, že to podporuje jejich fantazii.

 

Oblíbená dětská dekorace:

Procházeli jsme různé fáze – pirátský pokojíček, sportovní, ale držák je veliká nástěnná mapa světa, kterou přivezl manžel z New Yorku – má na suchý zip symboly všech států, jejich obyvatele, hory, řeky, zvířata a doteď, když se chystáme na cesty, začínáme naši pouť právě u této mapy.

 

Mateřství a kariéra:

Náročné. Já jsem na mateřskou odcházela z pozice Marketingové ředitelky ve velké korporaci, která se nedala dělat z domu ani na částečný úvazek, byl to spíš úvazek od rána, do 9 ti do večera a návrat do ní by znamenal, že prakticky své děti neuvidím vůbec. Po vystudování homeopatie jsem našla možnost mít svou praxi, která se s péčí o děti dala skloubit. Ted’, když mám svou značku, jsem sice sama pánem svého času, ale i tak je to náročné. V době, kdy jsem nejvíc vytížená pracovně, doháním vše po nocích a cítím, že se to vždy promítne do rodiny. Závidím těm ženám, které hlásají, že jde oboje v pohodě skloubit. Já takovou zkušenost nemám. Pokud chci obojí dělat poctivě, tak mám dojem, že vždy jedna nebo druhá strana tím trpí.

Co říkají děti na vaše podnikání?

Mám radost z toho, že děti vidí, co přesně dělám, kolik práce za značkou Kantu stojí, starší už vypomáhají a tím mají i šanci získat představu o hodnotě práce a jiný vztah k penězům. Celkově mně velmi fandí a povzbuzují a to mi dodává sílu, když jsem kolikrát na dně svých sil.

 

Můj způsob, jak si dobít baterky:

Jóga, cestování, lyžování, plavání, běh na čerstvém vzduchu a miluji jakýkoliv wellness.

 

Další dítě – ano, či ne:

Mám děti 3 a myslím, že jsem vysoce nad evropským průměrem, jsem takto spokojená a myslím, že bych na další už ani neměla dost energie.

 

Snímek obrazovky 2018-02-14 v 10.14.11

 

 

EVA
JASANOVSKÁ

zakladatelka Bobovibe
Zdroje: archiv

Vydáno: 20.2.2018 | Všechny články autora



Může se vám také líbit:

  • uvodni Když jsme před více než třemi lety jako blízké kamarádky s Lucií zakládaly Bobovibe, nejvíce jsme se těšily na možnost společných výletů, kde budeme probírat Bobovibe, články a kde budeme ty články také vytvářet… Netušily jsme, že začneme rodit jako na běžícím páse[číst více]
  • uvodni   Kdo nemá rád smetanové omáčky? Ne vždy navíc znamenají kalorickou bombu, když se smetana použije ve správném množství, omáčka je jemná, hedvábná a v kombinaci s bílým vínem a houbami neodolatelná. Milovník masitých pokrmů nejsem, tady ale mileráda dělám[číst více]
  • uvodni Nalezla jsem pro vás takové kosmetické dárky, které zaujmou, jsou vtipné, sofistikované nebo mají něco, co váš obdarovaný ještě neviděl a nezkusil, čím jednoduše překvapíte. Kosmetický dárek potěší každou ženu, jsou tu ale i takové kousky, z kterých budou dokonce nadšené![číst více]

 



Wishlist