To retro TO

Mezi knihami i knihami Stephena Kinga má TO zvláštní pozici. I když má kniha zhruba 1000 stran (v paperbacku dokonce i 1500!), fanoušci, kteří ji četli, ji „zhltli“ během dvou dní. A i když se dočkala vlastně jen jednoho vlažnějšího filmového zpracování (V roce 1990 byl natočen americko–kanadský televizní film To (anglicky: It) v režii Tommyho Lee Wallace) existuje málokdo, kdo by „To“ neznal.

Díla Stephena Kinga mají filmově zvláštní osud – málokdy se povedou. A i ta, která se povedla, jako Shining od Stanleyho Kubricka, se zase díky osobitější interpretaci nelíbila samotnému Kingovi. Ta dá. To vše se mění s nástupem argentinského režiséra Andyho Muschiettiho.

Mama

Entrée pěkného Andyho Muschiettiho do Hollywoodu je asi takové, jak by si ho každý představoval. Natočil jeden krátkometrážní film Máma o holčičkách, o které se stará duch a už ho proměnil v celovečerák s Jessicou Chastain se stejnojmenným názvem Mama. A pak už přichází To.

To

Film To je díky své rozsáhlosti rozdělen na dva díly, první přišel do kin v 2017. Pro ty, kdo děj neznají: To je strach, kterému každý čelí a měl by se s ním nějak vyrovnat. Pokud to neudělá, To ho pohltí. Skupina děti ze zapadákova Derry „To“ objeví, když v městečku začnou mizet děti. Nakonec z něj odcházejí („To“ dočasně zpacifikované), i když vědí, že „To“ se objevuje každých 27 let.

Druhý díl proto navazuje tam, kde první skončil – děti jsou nyní dospělé a mají své životy, leckdy i úspěšné, nicméně strachy z dětství jim zůstaly. Musí se proto vrátit do Derry, aby se s nimi definitivně rozloučili, stejně jako s neporazitelným „To“, který Američany, včetně Indiánů, kteří ve filmu také sehrají roli, děsí již staletí.

První díl vyniká dětskými herci, který film samozřejmě táhnou – málokdy se objeví dospělá postava. Ve druhém se setkáváme s Hollywoodskými hvězdami jako Jessica Chastain či James McAvoy – dospělými verzemi dětí. Tam, kde první díl naznačuje, je druhý komplexnější, sledujeme i četné flashbacky, které děj prvního dílu dokreslují a prohlubují, dovysvětlují traumata dětí – šikana kvůli homosexualitě, tloušťce, smrti brášky, matky nebo rodičů. To, co ale dělá To výjimečným, není děj (vlastně velmi sporý), ale geniální forma, kterou režisér dokázal tak neuvěřitelně přenést z Kingových románů.

Hrůza, jak ji neznáme

Trikové scény jsou fantastické, ale ještě lepší je design „příšer“, které JSOU skutečně strašidelné, což v podobných filmech je spíš výjimka. V životě by mě nenapadlo, jak hrůzostrašně bude například působit komická socha v parku, která najednou ožije. Ťapající tělo, kterému ovšem chybí horní polovina. Štěňátko, které se promění v obr verzi vyhladovělého prašivého psa, který v podstatě vypadá jako skutečný. Film je napěchovaný „obyčejnými“ věcmi, které dělají neobyčejné věci, což je z hlediska jedné definice strachu právě ono děsivé. Design odpudivé rachitické ženy s povislými ňadry a starým tělem, který si režisér přinesl už ze svého filmu Mama, je prý založen na obrazu Modiglianiho, který mu jako dítěti přišel strašidelný. Skvělé. Protože právě to, co nám přijde děsivé jako maličkým, si většinou přinášíme i do dospělého života. No a právě o tom celé „To“ je.

PS: King zpracování prý miloval, a proto nejen do druhého dílu dodal scénu, která se v knize nenachází, ale hlavně se v něm objevuje ve vtipné roli vetešníka, který natáhne a jako spisovatele poníží Jamese McAvoye – Kingovo alterego.

Může se vám také líbit:

• 

  Nike představil svoji první „plus-size“ linii

    Nakupování pro ženy, které mají větší konfekční velikost, není jednoduché. A když jde o sportovní oblečení, pak je to teprve problém. Proto mám obrovskou radost z novinky, kterou jsem dneska zjistila: značka Nike přišla se svojí první linií „plus-size“. [číst více]

  ---

• 

  Moje taneční botičky…

  Bývaly doby, kdy pro mě každý večírek znamenal výběr (případně nákup) jedněch extra vysokých podpatků. Mnohdy jsem v nich vydržela tančit i několik hodin a přiznám se, že dodnes nechápu, jak 🙂 Dneska pečlivě volím, kam si svoje super vysoké[číst více]

  ---

• 

  Zázrak jménem tónovací krém

    Nebudeme si nic nalhávat… Matky šetří v koupelně každou minutu! A ty pracující zvlášť 🙂 Ani já nejsem výjimkou. Když vyrážím do kanceláře, bez klasického make-upu se neobejdu. Ale ani během dní, kdy jsem se synem doma, nechci chodit[číst více]

  ---