By Lucie Janotova & Eva Jasanovska

BoBo MaMa: Tereza Bruthansová

Další díl ankety s inspirativní maminkou!

Dětský Festival Mini vám nemusíme představovat. Jsme hrdé na to, že jsme jeho ambasadorkami. A víte, kdo stojí za touto stylovou a kreativní přehlídkou? Tereza Bruthansová, historička umění a designu, kurátorka výstav. Založila a řídí akci, jejíž šestá edice se uskuteční 7. – 8. prosince v OD Kotva. Tereza je maminkou 5 leté Julinky. A mě nezbývá než dodat, že před Terezou smekáme, s jakou upřímností s námi sdílí její komplikované těhotenství a porod! 

Na sociálních sítích neodhaluji tvář Julinky, nechci narušit její soukromí, pokud se jednou, až bude velká, bude chtít zviditelnit na sociálních sítích, bude to její rozhodnutí.“ 

Snímek obrazovky 2018-11-06 v 15.17.01

Poprvé jsem zatoužila po dítěti:

V 29 letech, byl to neskutečně intenzivní, nádherný všepohlcující pocit. To jsem ovšem ještě netušila, že se jeho naplnění dočkám až po čtyřicítce.

Být mámou pro mě znamená:

Nekonečnou lásku, jejíž síla mě někdy až děsí. Obrovskou zodpovědnost a trpělivost. Obdiv a pokoru k přírodě, jak to vše vymyslela. Každodenní údiv nad tím, co tak malé stvoření dokáže. A návrat do světa dětství, na který bohužel v dospělosti většinou zapomínáme.

Moje první reakce na pozitivní těhotenský test:

Testů jsem si během několikaletého boje o otěhotnění udělala nespočet, některé s pozitivním, mnoho s negativním výsledkem. Test po několikátém IVF, v které jsem vkládala poslední naděje, byl jasně pozitivní a já byla štěstím bez sebe a zároveň od té chvíle i strachem bez sebe.

V těhotenství jsem si „ujížděla“ na:

Odpoledním spánku, v noci jsem totiž nemohla spát.

Na porodu mě překvapilo:

Byl to komplikovaný císař. Souhlasila jsem s epidurálem, abych mohla komunikovat s porodníkem a vidět, zda je dcera v pořádku, ale překvapilo mě, co vše jsem cítila a jak to bylo nepříjemné.

Z porodu si pamatuji:

Každou vteřinu. Hlavně to, jak místo pláče dcera mňoukala, když ji rozdýchávali. Dodnes se mi o tom zdá.

Z porodu bych raději zapomněla:

Na proříznutí močového měchýře, což byla děsná poporodní komplikace. Ale hlavně bych ráda zapomněla na vše, co porodu předcházelo, dlouhé měsíce strachu a stresu.

Partner u porodu – ano, či ne:

Pokud bych partnera měla a on by souhlasil, ráda bych ho tam měla.

Vidět dceru poprvé bylo…:

Především velká úleva, že jsme to spolu dokázaly, že bude v pořádku, i když je nedonošená.

Když jsem si dceru přivezla domů, nejvíc mě překvapilo…:

Jak je malinká a jak je dokonalá. Teprve doma jsem ji mohla mít u sebe. To propojení je neuvěřitelné.

Jméno dítěte jsem vybírala:

Tak nějak ke mně přiletělo a zalíbilo se mi. Líbí se mi, že má i hezkou zdrobnělinu a hodí se k mému příjmení.

Kdybych měla dát jen jednu jedinou radu ohledně šestinedělí, pak by to bylo:

Nechte si od někoho navařit jídlo, zvláště silné vývary, a snažte se nestresovat se neustálým vážením miminka a radami ohledně kojení. I když my ženy jsme neskutečné hrdinky, je dobré, pokud můžete mít pomocnou ruku.

Jaký je rozdíl mezi Terezou, co neměla děti, a Terezou, co je má:

Vždy jsem byla workoholik, protože jsem měla a mám štěstí na práci, která mě baví. To se ne zcela změnilo, pracovat jsem nepřestala ani v porodnici ani po porodu. Ale prioritu mám nyní jasnou: jsem především máma. Po školce se dceři maximálně věnuji, stejně tak i o víkendech a prázdninách. Dříve jsem na maily odpovídala do minuty, i nyní se snažím, ale s tím rozdílem, že vím, že svět se nezboří, když odpovím druhý den.

Jaká jsem máma:

Doufám, že pro Julinku ta nejlepší. Rozhodně jsem nejšťastnější.

Na mateřství mě překvapilo:

Síla lásky.

Jakou nejlepší radu o výchově dětí jsem dostala:

Až budeš chtít vyskočit z okna, dej si sprchu.

V čem je mé dítě po mně:

Je kreativní. A bohužel je také perfekcionistka 🙂

Nejlepší tip na hledání chůvy je…:

Chůvu jsem neměla, dcerka chodila do skvělých soukromých jeslí a nyní do státní školky, kde máme štěstí na výborné učitelky.

Nejoblíbenější místo, kam zajít s dítětem na oběd:

Nejoblíbenější místo, kam zajít s dítětem na oběd: S dcerkou chodím do restaurací od miminka a často. Chová se tam úžasně vzorně, takže ani hrací koutek není potřeba. Ráda jí a užívá si to. Oblíbila si např. Grils v pražském Karlíně, kam jsme začaly chodit loni v zimě vždy po bruslení v Kasárnách. K dětem se tam chovají hezky a jídlo je skvělé, ale není to místo přímo pro děti. Fajn je pak zajít do Antonínova pekařství na loupák (nebo na polévku), tam mají i malý dětský koutek.

Oblíbená dětská hračka:

Houpací prkno od Utukutu. Stoupla si na něj, když jí ještě ani nebyly tři, a hned to rozjela, jak profík. Doslova jsem zírala. A když ho dostala k třetím narozeninám, během půl hodiny si sama spontánně přišla na to, co s ním vše může dělat. Dodnes ho denně používá, ať už ke cvičení, hraní nebo relaxaci. A venku má moc ráda koloběžku Micro.

Oblíbená dětská kosmetika:

Francouzská A-Derma, ideální nejen pro atopiky.

Oblíbená dětská dekorace:

Julinčiny obrázky. Velmi ráda kreslí a maluje. Některé rámujeme, jiné dcerka ráda přilepuje na zeď washi páskami a dělá si tak výstavy. A také nám skleněné dveře zdobí její obrázky, které maluje skvělými voskovkami Kitpas z concept storu NilaKids.

Oblíbená značka dětského oblečení:

Obě máme rády značku Julie, a to nejen kvůli jménu, ale pro styl a krásné přírodní materiály, a Shark in the Park pro skvělé pohodlné střihy a nápadité autorské potisky. Navíc obě autorky jsou sympatické maminky, které toho také zvládnou neskutečně moc.

Mateřství a kariéra:

To je oříšek pro každou pracující matku. Jsem šťastná maminka a zároveň mě baví pracovat. A vzhledem k tomu, že jsem samoživitelka, je to pro mě i nutnost. Obtížné je to vybalancovat a také se zdravotně nezhroutit. Jsem maximalistka a perfekcionistka, tak to mám ještě obtížnější. Ale prioritu mám jasnou. Podařilo se mi zařídit si práci tak, abych mohla rozhodovat o svém čase, to mi dost pomáhá.

Můj způsob, jak si dobít baterky:

Naložit se do vany a do absolutního ticha, to je pro mě balzám. Dobře se mi odreagovává i u knížky. A když jsem už hodně unavená a kvůli tomu i podrážděná, pomáhá mi pomazlit se s dcerkou. Cítím tu silnou energii, kterou si předáváme a to mě zklidní a nabije.

Další dítě – ano, či ne:

Další dítě mít nemohu. Je mi to líto kvůli Julince, protože vím, že by byla úžasná sestřička.

Snímek obrazovky 2018-11-06 v 15.16.48

Mini_fb_18_800x445pxl

EVA
JASANOVSKÁ

zakladatelka Bobovibe
Zdroje:

Vydáno: 14.11.2018 | Všechny články autora



Může se vám také líbit:

  • uvodni   Vždycky jsme obdivovaly a vážily si žen, které v životě něco dokázaly. A v módním byznyse to platí dvojnásob! Proto když nás poprvé oslovila Markéta Rachidi a Zuzana Sedláčková z módní značky Milly.cz, neváhaly jsme ani minutu a rozjely se[číst více]
  • 150A9449_ALT   Vánoční kampaň je tu a máte se opravdu na co těšit! Tiffany & Co. přestavuje novou vánoční kapitolu ze své kampaně “Believe in Dreams”, která přenese diváky do zákulisí dílny, kde se dějí bláznivé věci v surrealistickém prostředí plném[číst více]
  • snimek-obrazovky-2017-01-02-v-13-06-42 Jsem z duše líná osoba! I když to tak možná nevypadá, ke každému pohybu se musím opravdu nutit. (Dobře… přiznám, že jedinou mojí výjimkou je pilates, ale to mi mnohdy spíš přijde jako relaxace než otravný trénink!) Kdybych mohla, raději[číst více]

 



Wishlist